Altolamprologus Altolamprologus sp. sp. "compressiceps shell" "compressiceps shell"

Ryby rodu Altolamprologus mě vždy fascinovaly svým zvláštním vzhledem a velmi specializovaným životním stylem tanganického predátora. Typickými představiteli rodu jsou A. calvus a A. compressiceps, kteří sdílejí základní charakteristiky vzhledu i způsobu života, ale jejich velikost až 15 cm celkové délky je mezi vhodné kandidáty do malých akvárií neřadí. Méně známý je – zatím jako samostatný druh nepopsaný – malý altolamprologus, který se přizpůsobil životu v ulitách. Tvarem těla je podobný druhu A. compressiceps

Vznik nového druhu, kterým pravděpodobně malý altolamprologus je, je příklad sympatrické speciace, kdy oba podobné druhy nejsou odděleny geograficky, ale obývají různé biotopy. Zatímco původní A. compressiceps zůstal v kamenitých oblastech, menší druh se přizpůsobil životu v místech s písčitým dnem, kde se větší altolamprologus běžně nevyskytuje [1].

Zda se jedná o samostatný druh nebo trpasličí variantu A. compressiceps není potvrzené a prozatím je tato ryba označována jako Altolamprologus sp. "compressiceps shell" (sp. je zkratka pro anglické species) [2]. Je zajímavé, že se podobná varianta nevyskytuje u druhu A. calvus.

Altolamprologus sp. "compressiceps shell" sdílí charakteristiky rodu Altolamprologus, jako je vysoké, ze stran zploštělé tělo, poměrně velká hlava s masivními čelistmi a vysoká hřbetní ploutev, která je ale u tohoto zástupce rodu poměrově k tělu menší než u A. compressiceps a umožňuje lepší pohyblivost v ulitě. Do ulity se z dospělců zpravidla vměstnají pouze samičky, které měří 4–5 cm, zatímco samci se svými šesti centimetry a odpovídající výškou těla preferují k úkrytu podhrabané kameny či jiné velikostně vyhovující skrýše.

Samečci jsou větší, mají protažené tělo a výraznější čelní hrb než samičky, které bývají spíše zavalité, zvláště tehdy, když jsou zaplněné jikrami. Rozlišování pohlaví u mladých ryb menších než 4 cm je poměrně obtížné a jediným – nespolehlivým – vodítkem je velikost. Pozoroval jsem, že samečci mají často méně kontrastní zbarvení než samičky. Možná to souvisí s jejich zvýšenou plachostí [3].

Aby mohl tento predátor útočit ze zálohy, musí být pro kořist neviditelný. Toho dosahuje splynutím s okolím. Široká škála zbarvení je pro rod Altolamprologus typická a nejmenší zástupce tohoto rodu není výjimkou. V porovnání s ostatními druhy rodu je bledší a lépe splyne s písečným prostředím. Ve dne jsou často rybky k vidění v nenápadné šedé či béžové barvě bez výrazné kresby. Kontrast a pestrost se nejvíce projevují v soubojích a v období tření, kdy příčné pruhy zčernají, podklad zesvětlá, a prsní a ocasní ploutve zežloutnou. V souboji občas volí strategii celkového ztmavnutí.

Rod Altolamprologus má v akvaristickém světě pověst poměrně náchylné a choulostivé skupiny ryb. Za nejobtížnější považuji zajištění vyhovujících podmínek chovu, kdy tyto ryby naopak díky své zvýšené přizpůsobivosti a teritoriální (ne)náročnosti ve zdraví překonají mnoho výzev. Zvýšenou pozornost věnujeme potravě a kvalitě vody, které jsou kritické pro zdraví rybek. Kvůli masožravé potravní specializaci mají rybky krátký a citlivý trávicí trakt. Nevhodná strava má za následek ztrátu imunity a časem i fyzické deformace, které jsou nejčastěji patrné na tlamě a jejím okolí. Obrovskou roli také hraje plachost, se kterou souvisí snadno způsobitelný stres.

Altolamprologus sp. "compressiceps shell" je velmi plachá rybka, která při sebemenším náznaku nebezpečí plave do skrýše a před vyplaváním nehybně monitoruje okolí klidně několik desítek minut. To mě hned po pořízení prvních dvou hodinu, jsem se rozhodl experimentovat. Po přidání spolubydlících nastala změna; dominantní samička "compressiceps shell", která s plachostí neměla žádné potíže, začala tvrdě útočit na nováčky (v porovnání s jinými příslušníky druhu šlo o extrémní agresivitu) a v reakci na to jsem ji přelovil k páru Neolamprologus caudopunctatus, kde si přes útoky „manželů“ rychle sjednala pořádek a obsadila polovinu akvária 60 x 30 x 35 cm. Časem k ní přibyl sameček a nyní žije pár spokojeně ve společnosti kolonie N. similis, kde nahradili pár L. signatus, pro které byla rozpínající se kolonie moc velkým soustem. jsou velmi odolní při útocích ostatních ryb, kdy se stočí do tvaru S a nastaví bok obrněný tvrdými šupinami, proti kterému zmůže útočník jen málo. Přílišná dotěrnost je vyprovokuje k protiútoku, po kterém zpravidla boj končí jakousi tolerancí a vzájemným respektem. Problematická situace nastává, pokud útočník ani po protiútoku altolamprologa nepolevuje, což se týká zejména agresivních šnekáčů ze skupiny Lamprologus ocellatus. Ti jsou zvyklí vyhánět ze svých rozlehlých teritorií všechny vetřelce a často útočí, dokud plavou. Díky své odolnosti je "compressiceps shell" velmi vhodným doplňkem akvária se zástupci uskupení Lamprologini (rody Julidochromis, Neolamprologus, atd.), případně Cyprichromini. V přírodě jsou "compressiceps shell" často součástí kolonií N. multifasciatus.

Soužití s kolonií byla od počátku velmi velká neznámá –každý vetřelec v kolonii musí čelit nejen dobře vybaveným tlamám similisů, ale také drtivé početní převaze bránících rybek. Díky tomu, že jsem tam ryby přesunul v jejich vlastních ulitách, které ihned sloužily jako bezpečné útočiště, zvládli altolamprologové uvedení do kolonie podobně velkých similisů na jedničku.

Nyní v kolonii stabilně žijí samec i samice, kteří v období tření tvoří pár. Časem změnili oba jedinci svůj způsob života – dříve velmi agresivní samice se naučila pokoře a útočí na ostatní jen zřídkakdy a samec, který při sebemenším pohybu před akváriem putoval na dlouhé minuty hluboko do své ulity, tráví nyní většinu času před ulitou, kde vytrvale a dominantně interaguje s útočícími similisy. Změny v chování jednotlivých individuí se dějí velmi pomalu a nadměrná plachost může i ve vhodných sociálních podmínkách trvat dlouhé měsíce. Tolerance vůči potenciálním hrozbám se zvyšuje v momentě, kdy plaší jedinci vidí, že ostatní ryby jsou v pořádku, přestože sami cítí nebezpečí.

Vnitrodruhově je tato cichlida poměrně agresivní – jde o predátora, kterých může být na omezeném prostoru jen malé množství. Své lovné teritorium tvrdě brání před ostatními jedinci druhu a jinými predátory. V malých akváriích doporučuji chovat pouze pár, při chovu více ryb musíme zajistit dostatečnou členitost nádrže a plochu dna k tvorbě teritorií.

I když se Altolamprologus sp. "compressiceps shell" ve správných podmínkách cítí komfortně, jedná se stále o velmi opatrnou rybku. Každý pohyb pečlivě zváží a často bez pohybu (až na stabilizační pohyby průsvitných ploutví) vydrží minuty na jednom místě, klidně ve vertikální poloze, zatímco sleduje okolí a promýšlí další krok. Velmi zábavné je sledovat mladé rybky, které jsou zvyklé žít a lovit v hejnu. Když se v akváriu objeví něco zajímavého, desítky ryb se shromáždí kolem např. stonku růžkatce a všichni jen tak do struktury rostliny zírají a občas v ní zkusí něco ulovit.

Samička brání ulitu, kterou jí dříve postoupil sameček hlídkující opodál. Při obraně ulity jsou protiútoky rázné a similisové nedotírají. Pokud chceme odchovat maximální počet mladých, přesuneme ulitu i se samicí do odchovného boxu, jakmile spatříme první mláďata v ulitě.

K úspěšnému chovu stačí nádrž o délce alespoň 60 cm poskytující dostatek různě velkých ulit plžů a jiných úkrytů.

Zejména samci ocení větší ulity, než je v jejich domovině obvyklé. Sekundárními útočišti mohou být jeskyně vytvořené z kamenů. Ryby s oblibou ryjí, substrát by měl být jemný bez ostrých hran, například říční písek.

Altolamprologus sp. "compressiceps shell" je cichlida, které je lépe v přítomnosti ostatních ryb. Společnost se projeví na snížené plachosti, která je u některých jedinců, jak již bylo uvedeno výše, extrémní. Při chovu v jednodruhové nádrži rybky zřídkakdy opouští své skrýše a problematické může být i krmení. V přítomnosti podobně velkých ryb se "compressiceps shell" asimilují bez potřeby speciálního prostoru – jejich teritoria se prolínají s teritorii jiných ryb.

Nároky na kvalitu a složení vody se výrazně neliší od potřeb ostatních tanganických šnekáčů. Parametry vody udržujeme v následujícím rozmezí s co možná nejmenšími denními změnami:

• teplota 24–28 °C

• pH 7–9

• alkalita 5–20 °dKH

• tvrdost 5–20 °dGH

• NO3 - < 30 mg/l

Je to masožravec, predátor specializovaný na lov drobných bezobratlých a potomstva ostatních ryb. Dospělý samec dokáže pozřít potěr do velikosti asi 2 cm, ale lovit může i větší. Krmení rybkami z vnějších chovů je rizikové a v akváriu je vhodnější živá či mražená živočišná strava s nižším obsahem tuků, např. buchanky, žábronožky apod. Z umělých krmiv se mi osvědčilo přikrmování Tetra Bits Complete.

Krmení může být poněkud obtížné kvůli plachosti rybek. V takovém případě doporučuji tzv. cílené krmení, kdy hadičkou nebo pipetou nasměrujeme krmení před úkryt plachého jedince, který si krmivo ve vhodné chvíli sežere. Po překonání plachosti jsou rybky velmi žravé a dokáží se během pár vteřin nasytit čímkoliv, co jim nabídneme. Několikatýdenní hladovění přechází, podobně jako jiní predátoři, bez újmy.

Poměrně velké čelisti musí být připraveny k pozření rybek a altolamprologové jim věnují patřičnou péči častým zíváním. Jedinci krmení nevhodnou stravou (v kombinaci se špatnou kvalitou vody) trpí právě deformacemi tlamy a problémy při zívání.

K rozmnožování dochází stejně jako u ostatních šnekáčů při dostatku potravy bez jakéhokoliv zásahu akvaristy. Při tření láká samice samce do vybrané ulity, kde klade jikry, zatímco samec před ulitou vypouští mlíčí. Po tření, které trvá i několik hodin, samice přesune jikry hlouběji do ulity, kde tráví následujících 17–20 dní ovíváním jiker zajišťujícím přísun okysličené vody. Během této doby jsem ji pozoroval mimo ulitu jen zřídkakdy a ani tehdy se od úkrytu nevzdalovala pro nabídnuté sousto. Hladovění vydrží bez potíží. Zejména v prvních dnech po vytření nedoporučuji provádět údržbu, podobná vyrušení měla vždy za následek sežrání jiker.

Když asi po třech týdnech od tření začnou z ulity vykukovat mláďata, je pravý čas přesunout ulitu i se samičkou do samostatné nádoby, která poskytuje stejnou kvalitu vody jako chovná nádrž. Ideální je odchovný box, který zavěsíme do původního akvária. Samička po inspekci prostředí usoudí, že je bezpečné mladé vyvést, a v tlamě je přesune před ulitu. Její péče o potomstvo tímto prakticky končí a samičku můžeme odlovit zpátky – i s ulitou, protože mláďata se do ní nevracejí [4].

Potěr je jeden z největších ve světě šnekáčů, měří asi 8 mm a je značně vyvinutý. V prvních dnech mimo ulitu velmi špatně plave a většinu času tráví na dně. Po strávení zbytků žloutkového váčku ochotně přijímá nauplie žábronožky. Mláďata se poměrně brzy adaptují na jídelníček dospělých, kdy se na mraženou žábronožku vrhne i pět jedinců najednou, aby si velmi agresivními pohyby pro sebe odtrhli férový kus. I v pozdějším věku se rádi vrhají na sousta, která nedokáží ihned pozřít. V té chvíli nastává další komická situace – rybka s plnou tlamou je pronásledována desítkami hladových sourozenců.

Mláďata "compressiceps shell" rostou o něco pomaleji než ostatní šnekáči, ale jejich agresivní potravní návyky dokáží při dostatečném krmení několikrát denně růst značně urychlit. Ve věku jednoho roku dosahují největší jedinci cca 3,5 cm celkové délky, plné velikosti se dočkají až kolem věku tří let. Snůšky u vzrostlých samic čítají i přes 60 jiker.

Od rozplavání jsou mláďata na poměry šnekáčů značně vyvinutá a měří kolem 8 mm celkové délky. V prvních týdnech života plavala jedině pro kus „masa“ – nejčastěji nauplie žábronožky.

Dvouměsíční mláďata už na dně tráví minimum času a celý den aktivně vyhlíží potravu. V tomto věku konzumují i stravu dospělých, kterou si hejno natrhá.

Ve věku tří měsíců mláďata s oblibou hltají jak nauplie, tak rozmraženou dospělou žábronožku. O několik týdnů později už malá sousta do značné míry ignorují a přechází na potravní návyky dospělců.

Barevná proměna začíná kolem šestého až sedmého měsíce života. Všimněme si, že bílý příčný pruh mezi konci hřbetní a řitní ploutve, který mají rybky od rozplavání, zůstává.

Dorůstající mladí kolem 3 cm celkové délky v různém zbarvení. Béžoví hledají zbytky jídla, kontrastně pruhovaní se předvádějí. Všimněme si barvy ploutví, které se, až na tu ocasní, velmi liší.

Závěr

Altolamprologus sp. "compressiceps shell" je velmi zajímavým doplňkem tanganických akvárií s malými cichlidami. Individuální variabilita chování jednotlivých exemplářů je poměrně velká, chov ve společnosti jiných ryb nadměrnou plachost či naopak agresivitu neutralizují a zlepší celkový požitek z chovu. Při správné péči a sociálním prostředí nabídne velmi zajímavé chování specifické pro rod Altolamprologus, a to při velikosti, která umožňuje chov v malém akváriu.

Odkazy:

[1] https://aquainfo.org/altolamprologus-sp-compressiceps-shell/

[2] http://www.tanganyika.si/Tanganjika/Altolamprologus/Altolam prologus%20sp.%20%27compressiceps%20shell%27/index.html

[3] https://klub-tanganika.pl/index.php/2019/12/22/alto/

[4] https://muszlowce.pl/compressicepsshell/